Krakatit - Malé Svatoňovice 9. – 10. 3. 2008
Krakatit byly naše první závody po tříměsíční zimní závodní pauze. Přivítání od organizátorů bylo velkolepé, dokonce připravili i welcome drink . Jiné pití než Cherry jsem pochopitelně nemohla zvolit :-)
Cherr byla opravdu nadšená, že si konečně pořádně zaběhá. Radost jí ale trochu kazil tradičně klouzavý koberec.
Sobotní první běh - jumping, běžela moc hezky i přes to, že na kluzkém koberci doslova létala sem tam. Naštěstí si z toho nic nedělala a výsledkem byl hezký běh v třetím nejrychlejším čase. Bohužel se jí podařilo shodit dvě laťky, takže na příčky nejvyšší to nebylo. V následující zkoušce si Cherr s kobercem poradila o poznání lépe. Bohužel se rozhodla ignorovat zónu na kladině, takže ani naprosto nejrychlejší čas jí nestačil na lepší než čtvrté místo. Závěrečný běh agility pro nás skončil diskvalifikací a při doběhu mě Cherr přesvědčila, že skočená zóna ze zkoušky nebyla náhoda. Dost se holka divila, když jsem běh zastavila a zavolala jí zpět. Ale vyplatilo se, v neděli už si zase na zóny dávala pozor.
Neděle začala tak, jak sobota skončila. Během agility a diskvalifikací. Cherr se po áčku rozhodla, že vyrazí do tunelu místo do slalomu a na klouzavém koberci se bohužel nebyla ochotná vrátit.
Následovala zkouška, která alespoň pro mě byla přímo vražedná. Ne, že by byla nějak těžká, to ne. Byla to moc hezká jednička. Měla jen jednu drobnou chybu – paní rozhodčí do ní zařadila rovný tunel a aby jsme si ho náležitě užili, tak byl v kurzu trati hned třikrát. Co je na tom tak těžkého? Vlastně nic, pokud máte rychlé nohy nebo pomalejšího psa. Ovšem pro kombinaci pomalý pán, rychlý pes je to varianta opravdu nenáviděná. V zahnutém tunelu totiž pes běží delší trasu než psovod, navíc není tak rychlý, protože konec tunelu vlastně nevidí. To dává prostor i pomalejšímu psovodovi (tedy i mě) k vytvoření nějakého náskoku, otočce či přeběhu. Ale rovný tunel? Pes do něj naběhne prakticky okamžitě, vidí na konec a navíc běží stejnou dráhu jako psovod – výsledek? Mnohdy je Cherr na konci tunelu dřív, než já k němu vůbec doběhnu. A teď si to celé představte hned 3x. Ale zvládli jsme to. Náš běh sice nebyl ani hezký ani elegantní. Cherr si po každém tunelu udělala hezký výlet s otázkou - paničko, kam dál? A já na druhém konci tunelu zoufale vzpomínala, zdali vpravo, či tentokrát vlevo. Nicméně chybu jsme neudělaly, jen ty výlety nás stály drahocenný čas a bylo z toho krásné druhé místo.
Závěrečný jumping skončil opět diskvalifikací. Čím déle Cherr na koberci běhala, tím víc jí štval. Snažila se běžet co nejrychleji a ono to nešlo. Packy se prostě nepohybovaly tak, jak by si přála. Po polovině parkuru toho měla evidentně dost a poměrně hlasitě mi nadávala, že jí to neběží. Řvoucí Cherr pak pochopitelně snadno minula náběh do slalomu a když jí klouzavý koberec vynesl úplně mimo překážku, kterou měla skočit naštvala se definitivně a začala kolem mě lítat jak splašené pometlo. Ale co, hlavně že měla radost.
Na celých závodech byla hodně znát naše závodní pauza. I já jsem měla mnohdy problém provést Cherr parkurem tak, jak bych si přála. A na to naše výsledky nebyly vůbec špatné.
