Mistrovství republiky šeltií v agility – Praha 22.- 23.3. 2008
Když jsem se na podzim nechala umluvit a přihlásila jsem se na šeltičkářské mistrovství, tak trochu jsem pochybovala o svém zdravém rozumu. Cherr přeci závodí jen rok, pořád běháme v jedničkách a se složitými parkury moc zkušeností nemáme. Na druhou stranu, proč si to nezkusit, jednou se začít musí.
Původně jsem se těšila na hezký jarní výlet, vždyť v únoru bylo tak krásně. Jenže březen se rozhodl dohnat to, co přes zimu nestihl a já jen tiše litovala Janu, která se uvolila, že nás do Prahy odveze. Představa, jak před pátou hodinou ranní vykopává u nich na horách auto ze sněhu mi moc příjemná nebyla. Nakonec vše dobře dopadlo a my v sobotu ráno nastoupily do auta obývaného dalšími dvěma šeltiáčky. Cestou jsem Janě vyprávěla, jak nás paní rozhodčí ve Svatoňovicích trápila – No, představ si, třikrát rovný tunel. Sotva jsme se usadili v Letňanské hale pochopila jsem, že rovný tunel asi bude hitem letošní sezony. Na parkuru byly totiž hned dva, hezky vedle sebe a za každým jedna skokovka. Pochopitelně z pravého tunelu se šlo na skokovku vlevo, z ní pak na skokovku vpravo a do levého tunelu. No, co se dalo dělat, musely jsme se s tím poprat. A nedopadlo to vůbec špatně. Cherr prošla celý parkur jen s jednou shozenou laťkou a já oslavovala.
Následoval jumping započítávaný do běhu o titul CACag. Trať opět nepatřila k nejlehčím a zapeklitých míst na ní bylo hned několik. Ovšem Cherr jí zvládla přímo skvěle. Krásně reagovala a i když se jednou rozběhla špatným směrem, okamžitě se na povel vrátila. Trať jsme zvládly bez chyby a ve výsledcích jsme se velmi těsně ocitly na čtvrtém místě – na místo druhé jsme ztrácely cca 30 setin sekundy, na první necelou sekundu. Nádhera.
Poslední běh bylo agility započítávané do mistrovství šeltií. První zrada přišla hned při pohledu na trať. Rozhodčí zařadil do trati stůl, překážku u nás využívanou jen zřídka. Cherr jí nezná, na cvičáku jí nemáme, takže jsem čekala problém. Začátek běhu nám moc nevyšel. natěšená Cherr přelétla houpačku a doslova se řítila dál. Zónu na kladině sice zvládla, ale následující skokovka její zběsilý běh neustála. Pak se Cherr zklidnila a zbytek běhu už šla velmi hezky, jen se stolem jsem jí musela pomoct, takže si vysloužila odmítnutí. I tak jsme se dostali do cíle a zařadili se mezi sedm šeltií, které náročnou trať zvládli. Se sobotními výsledky jsem byla nadmíru spokojená.
V neděli to už tak slavné nebylo. Začínalo se opět jumpingem. Cherr neběžela zle, ale v závěru jsem jí nestihla vytlačit na překážku, takže jí skočila obráceně – tedy diskvalifikace.
Následoval druhý běh CACag, agility. Ani ten se nám příliš nevydařil. Cherr se opravdu snažila, udělala mi velkou radost ukázkovou zónou na kladině, perfektně zvládla stažení po tunelu, kdy se nenechala odlákat na narafičenou kladinu (která pochopitelně nebyla v kurzu, zato byla tak metr a půl od tunelu a vybíhající pes jí krásně viděl). Pak měl ale přijít stůl a Cherr si radši vybrala překážku, kterou znala poněkud lépe – áčko. Další diskvalifikace.
Do závěrečného běhu mistrovství republiky jsme nastupovaly ze sedmého místa. První polovina trati byla opravdu hodně obtížná. Vedení okolo bočnic, dva tunely vedle sebe.... opravdu lahůdka. Cherr šla nádherně, krásně reagovala, přesně se trefovala tam, kam měla. První polovinu trati jsme prošly bez zaváhání, oddechla jsem si a vyrazila vstříc druhé, jednodušší polovině. A najednou koukám, že se řítíme na dálku, která je však postavená v opačném směru. Bohužel, byla jsem tak zamotaná, že jsem Cherr vyvedla o překážku dál, než jsem měla. Diskvalifikace nás neminula, ale stejně jsem na ten běh hrdá. Byl moc pěkný. O náročnosti tratí svědčí i to, že oba mistrovské parkury došly do cíle jen čtyři šeltie kategorie medium.
Závěrečná fotka s mistry republiky je od Jany Zemkové
Tyhle závody byly první, ve kterých jsme se alespoň jednou neumístily do třetího místa. Byly také první, kdy jsme si v jeden den diskvalifikovaly všechny tři běhy. Přesto byly pro nás úspěšné. Cherr ukázala, že se dokáže pohybovat i na hodně náročných tratích a já jsem zas o něco klidnější z našeho přestupu do dvojek, který nás čeká v polovině května.