Pragil 17. – 18. 11. 2007
Na další závody jsme se Cherr vypravily na Pragil – závody pořádané při mezinárodní výstavě v Praze – Letňanech. Závody to jsou vyhlášené, ale po loňském ročníku hlavně příšernou zimou, která v hale panovala. Přiznám se, že i to byl jeden z důvodů, proč jsem se odhodlala už někdy v létě zakoupit Cherr kabátek. Pro jistotu a dnes už můžu říct, že i naštěstí. I když jsem se minulého ročníku nezúčastnila, stejně jako většina ostatních jsem doufala, že letos budou podmínky lepší. Bohužel, informace přímo od zdroje mě pár dní před závody ujistila (Martino díky!), že hala je stejná jako v loni a zima je v ní příšerná. No co, však nebude tak zle, říkala jsem si, když jsem se ráno oblékala do výbavy určené tak pro -20. Ovšem podmínky opravdu „předčily“ mé očekávání. Ale popořadě.
Protože naše agiliťácká výprava odjížděla z Hradce už v pátek, rozhodla jsem se najít si jiný odvoz. Přeci jenom není nad spánek ve vlastní posteli, že? Štěstí se na mě usmálo v podobě Jany Zemkové, která jela v sobotu vystavovat svého šeltiáčka Ričínka a byla ochotná nás přibrat. Tak jsme v sobotu ráno vyrazily. Když jsme chvilku před tři čtvrtě na osm dorazily takřka na dohled výstavního areálu, pochvalovali jsme si, jak jsme na tom s časem dobře. Přejímka totiž končila až o půl deváté. Když jsme se v následující půlhodině posunuli tak o kilometr, poněkud jsem znervózněla. Kolona se sunula šnečím tempem a začínalo se prosazovat právo silnějšího, což jsme my rozhodně nebyly. Nicméně zprávy z haly hlásily, že můžu být ještě v klidu. Ne na dlouho. Sotva jsme se dostaly na dohled brány výstaviště, zazvonil mi telefon s tím, že mi právě začíná prohlídka zkouškového parkuru. Takže jsem jen tak popadla Cherr a pádila do haly, která byla jako naschvál přesně na opačném konci výstaviště něž vchod. Když jsem dorazila, prohlídka byla v plném proudu. Strčila jsem Cherr podržet prvnímu známému co šel kolem a vrhla jsem se na parkur. Sotva jsem si ho stačila projít, byl konec. A aby toho nebylo málo, zjistila jsem, že vzhledem ke vzdálenostem si pro věci do auta nestačím dojít ani náhodou. Tímto děkuji Lucce Součkové za zapůjčení tenisek i párku. Já totiž do haly dorazila ve sněhulích (měla být přeci zima) a bez pamlsků. Cherr šla běh moc hezky, ale v závěru jsem bohužel podcenila jeden oblouček a rozběhnutá Cherry vyběhla a překonala vzdálenější překážku. Takže diskvalifikace. Ale co si budeme povídat, docela jsem si oddechla. Mezi tím dorazila Jana, která měla do vystavení Ričínka ještě dost času, takže jsme se spolu vrátily do auta pro moje věci.
Než jsme to všechno zvládly, byl čas na prohlídku zkouškového jumpingu. Tentokrát vše proběhlo v klidu, Cherr šla moc hezky a jen kvůli tomu, že jsem si jednou nedokázala přeběhnout si vysloužila odmítnutí na slalomu. I tak jsme, k mému překvapení, skončili na prvním místě a kvalifikovali se tak do nedělního finále. Tímto padla též moje vidina brzkého nedělního odjezdu. Spěchat pryč totiž opravdu bylo proč.
Hned na první pohled bylo vidět, že agility není na výstavě příliš vítané. Hala byla malá, tmavá a zima v ní byla příšerná. Co se taky dá čekat od haly, která má stěny kovové a střechu plátěnou, že? A aby toho nebylo málo, v druhé půlce haly celou sobotu pilně pracovala jakási firma, která halu používala nejspíš jako sklad. Auta a vysokozdvižný vozík „vylepšily“ prostředí výfukovými plyny,a i přes to, že byly celý den otevřené dveře se ten puch nedal vyvětrat. Opravdu ideální podmínky pro sport. Ani diváci si nepřišli na své. S tím, jak v ostatních halách končilo posuzování přibývalo i diváků, kteří by se rádi pobavili pohledem na něco jiného. Většině z nich nebylo přáno. Koho neodradil příšerný vzduch a zima v hale (ve výstavních halách se totiž temperovalo) měl i tak smůlu. Vzhledem k velikosti, nebo spíš malosti haly se diváci mohli tísnit jen u jedné strany parkuru. Kdo nezabral místo u hrazení měl smůlu. Opravdu velká škoda, protože pořadatelé se snažili závodění opravdu hezky komentovat. Přitom alespoň mě připadají nejrůznější psí sporty jako ideální doplňková zábava na výstavě. Znáte to, člověk je posouzen a pak mívá spoustu času, který by na výstavě rád strávil. Ale kde, vaše plemeno je posouzeno a pokud nemáte druhého favorita projdete stánky, kouknete se sem i tam a co dál. Možná, kdyby bylo na výstavách víc možností, na co se dívat, nekonaly by se závěrečné soutěže před pár příbuznými a známými vystavujících. Ale zpět k agility.
V sobotu nás čekal ještě jeden běh, první kolo soutěže družstev a první kolo běhu CACag (běh jen pro psy s pp, prostě něco jako CAC, ale za výkon v agility). Cherr opět překvapila. V prvních dvou bězích si vyzkoušela koberec a zjistila, že tento opravdu neklouže. Bohužel mi to opomněla říct a oproti předpokladům vyrazila vpřed jako raketa. První její pokus o diskvalifikaci jsem zažehnala (ale zakřičela jsem si pořádně), bohužel v druhé polovině trati Cherr nevběhla sama do tunelu a já ji musela doprovodit. Dva kroky, které jsem musela udělat navíc mi pak bohužel chyběly jinde. Cherr vyběhla z tunelu mimu skokovku a já nebyla na místě, abych jí pomohla do správného náběhu. Takže Cherr skočila překážku obráceně. Škoda.
Neděle začala opět zkouškou. Cherr sice shodila jednu laťku a odskočila zónu, ale ani ostatním jedničkám se nedařilo a my opět vyhrály. Pak následovalo druhé kolo běhu družstev a CACag, kde nám už o nic nešlo, ale proč si ho nezaběhnout. I když se Cherr v závěru opět diskvalifikovala (mojí vinou pochopitelně), byl to moc pěkný běh. Pak už nezbývalo než čekat na první finálové kolo, do kterého se Cherr díky dvěma prvním místům probojovala. Firma v neděli naštěstí nepracovala, ale i tak nebylo v hale zrovna vlídno. Tak jsem většinu volného času trávila ve vedlejší hale, kde se vystavovali špicové. Díky spoustě známých, se kterými se dalo prima povídat čas utíkal docela rychle.
A pak už přišlo finálové agility. Cherr předvedla moc hezký výkon, nezvládla jen těžký prvek – vedení přes kladinu (na trávě ho umí, ale koberec je asi něco jiného). Ale i to jsme zvládly opravit a skončili s pěti trestnými body jako nejlepší jednička. Tím jsme se kvalifikovali do závěrečného jumpingu, který měl určit konečné pořadí. V něm se utkala nejlepší jednička, dvojka a trojka o konečné pořadí. Bylo tedy jasné, že nejhůř skončíme třetí – ovšem v případě, že se v posledním běhu nediskvalifikujeme. Opravdu jsem se bála, byly jsme tak blízko. Jumping byl nakonec hezký, jen pozice rovného tunelu mi příliš nevyhovovala. Nakonec z něj Cherr vylétla přesně ve chvíli, kdy jsem před ním přebíhala. No, málem jsem jí chudinku zašlápla. Za dotek se psem jsem obdržela pět trestných bodů, ale vůbec mi to nevadilo. Hlavně, že se mi povedlo Cherr srovnat tak, že dál už pokračovala bez jediné chyby. Nakonec jsme vybojovaly senzační druhé místo, takže o co hůř tyto závody začaly, o to lépe skončily.
Cherry a její výhry z Letňan
