Klubová výstava špiců Konopiště 27.5. 2007
Protože jsem se v posledních měsících věnovala spíš Cherry, musela jsem to Rexovi nějak vynahradit. Takže jsme poslední květnovou neděli vyrazili směr Konopiště, kde se konala výroční Klubová výstava. Rex byl z výletu nadšen, celou cestu nám tancoval v autě a moje maminka jen smutně pozorovala Cherr, která jen v klidu ležela nebo stála. Já jsem tiše doufala, že neustálá aktivita Rexe alespoň trochu vyčerpá a on bude ochotný předvést trochu klidné chůze, jak se na řádného veterána sluší. Areál na Konopišti nás nadchl. Zámecké zahrady mají něco do sebe. Navíc ve stínu stromů a nedaleko potůčku bylo i v parném dni velmi příjemně. Měla jsem štěstí, protože v našem kruhu začínalo posuzování právě bílými střeďáky. Nejdřív jsem se pokochala dvěma krásnými střeďáky ze stanice Buthus (jejich odchovance já opravdu můžu) a pak už jsem se chystala k nástupu do kruhu s Rexem.
Pejsek z ch. stanice Buthus
Za soupeře mu byl jeho starší nevlastní bráška Met Vyzel. Rexík předvedl v kruhu předvedl svůj temperament a i když předvedení nebylo nejhorší, úplně podle mého gusta nebylo taky. Rexík nakonec získal známku Výborný
Rex ve výstavním kruhu
Met Vyzel a v pozadí šaškující Rex
Tím pro mě oficiality skončily a já se mohla kochat krásou všech přítomných špiclíků. Jsou to opravdu pusinky, od těch nejmenších až po ty největší. Došlo i na setkání s přáteli, jen identifikaci trochu ztížil fakt, že jako hlavní poznávací znamení jsem dávala naší Cherr. Nepředpokládala jsem, že by se na špiclí výstavě vyskytovala další šeltie. A ona tam byla, dokonce také tricolorní. Ale nakonec jsem se našla snad se všemi.
V průběhu dne jsem zaznamenala doprovodné soutěže. Soutěžilo se v poslušnosti, šikovnosti a běhu za páníčkem. Původně jsem chtěla přihlásit Rexe pouze do soutěže o špiclího šikulu, ale nakonec jsme zkusili i poslušnost a běh. Rex překvapil. V poslušnosti si vzpomněl snad i na to, co jsem ho nikdy neučila. Vážně se nepamatuji, že bych ho někdy učila jak má vypadat správné odložením, vždycky jsem byla ráda, že aspoň zůstane. Na Konopišti zvládl odložení v leže dokonce i s mým návratem a zvedl se až na povel – nechápala jsem.
Do soutěže v šikovnosti jsme předvedli dva kousky z tance se psem – slalom mezi nohama a proskok mezi rukama. Za tenhle výkon sklidil opravdový obdiv.
Jako poslední byl běh za páníčkem. Zde Rex potvrdil svoji filozofii, že za paničkou se mu moc běhat nechce. Do dvojice vyfasoval krásnou malou černou špiclinku. Už na startu dal dámě galantně přednost a zavěsil se za její zadní část. V cíli mě pak minul bez povšimnutí a mazal dál, dvořit se dámě svého srdce. To je Rex, on nás vlastně moc nepotřebuje.
S Rexovými výkony jsem byla spokojená a tak trochu jsem doufala, že by mohl uspět v soutěži o špiclího šikulu. Když mě pak volali, že prý Rex vyhrál, byla jsem moc ráda. Jenže jako první se vyhlašovala poslušnost. Nevěřila jsem vlastním očím, náš Rex vyhrál soutěž v poslušnosti před dvěma vlčími špici. Získal za to nádhernou plaketu s nápisem Nejposlušnější špic, kterou bych mu asi měla trvale pověsit na krk. To aby všichni viděli, s kým mají tu čest, až nám bude zas někam zdrhat.
Následovalo vyhlášení špice šikuly a Rex opět zvítězil. Takže máme doma nejšikovnějšího a nejposlušnějíšho špice. Ovšem nevím, jestli to není kombinace doslova vražedná, Rex totiž nápady neustále jen hýří.
